Stále aktuálny odkaz panovníka...

Neodolala som tomuto článku...toľko múdrosti, úcty k životu a k ľuďom od jedného panovníka...
myslím si aj ja, že sú vysoko nadčasové a aktuálne pre súčasnú doby...tak nech jeho životné krédo, sa stane aj naším krédom....

Když v roce 2005 uspořádala Česká televize anketu Největší Čech a v sérii televizních pořadů se volila „největší osobnost naší historie a současnosti“, která byla definována jako „kdokoliv, kdo se narodil, žil nebo působil na území Čech, Moravy a Slezska a kdo se zasloužil o společenství žijící na tomto území a významně ovlivnil jeho život“, ani příliš nepřekvapilo, že prvenství v této anketě získal český král a římský císař Karel IV.

Panovník, který povznesl český stát na vrchol jeho politického, hospodářského, kulturního i duchovního života. Za vlády Karla IV. tedy zažívaly české země nebývalý rozvoj. České království se ocitlo na vrcholu, který se už nikdy potom neopakoval. Alespoň zatím… Z čeho tato prosperita pramenila? Na jakých duchovních základech a principech spočívala vláda Karla IV.? Z jakých idejí vycházel a čím se lišil od panovníků, kteří po něm usedli na český trůn? Pokusme se alespoň naznačit cestu při hledání odpovědí na tyto otázky.

Osobnost Karla IV. má většina z nás spojenou především s významnými stavbami, ať už to jsou kostely, kláštery, hrady či jiné památky, jejichž byl zakladatelem, a které udávají i po více než šesti stoletích ducha a tvářnost řady měst, zejména pak Prahy. Připomeňme ty nejznámější: Karel IV. dal vybudovat nový královský palác na Pražském hradě, zařídil práce na výstavbě Chrámu sv. Víta, založil Nové Město Pražské, nechal postavit Karlův most a Karlštejn… Také s důsledky jeho prozíravé státnické politiky se setkáváme dodnes: jeho zásluhou vznikla v Praze první univerzita ve střední Evropě, zřídil Arcibiskupství pražské, upravil vztah českého státu k říši zlatou bulou (r. 1356)… To jsou nejznámější „viditelné stopy“, jež nám Karel IV. zanechal.

Jaké jsou ale ty „neviditelné“, duchovní stopy? Vraťme se ještě na chvíli k již zmiňované anketě Největší Čech. Když se k jejím výsledkům vyjadřoval publicista Josef Staněk, napsal o Karlu IV.: „Byl posledním vnitřně osvíceným panovníkem na českém trůně a v českých zemích vůbec. V soutěži o největšího Čecha jej volili ti z duchovního jádra národa, kteří cítí, co je osvícení, kteří mají vnitřní vědění, jsou jasnozřiví.“ Bylo jich 68 713… V čem spočívá vnitřní osvícenost? Spočívá v tom, že Boha a duchovní zákony klademe vždy na první a nedůležitější místo v našich životech, znamená to bezvýhradné respektování a žití Boží vůle.

Karel IV. byl příkladem skutečně zbožného panovníka z Boží milosti, který si plně uvědomoval svoji zodpovědnost při správě věcí veřejných, a jenž bezvýhradně respektoval Boha a Vyšší zákony. Hodnoty ducha (věci nepomíjívé) nadřadil hodnotám materiálním (pomíjívým) a ve své politice, státnické činnosti, v celém svém díle je trvale naplňoval. Tím je zakotvil i do vědomí českého národa. K základním principům jeho vlády patřila zbožnost, pokora, rozvaha, spravedlnost, velkomyslnost, snaha o zvelebování všech oblastí života společnosti, upuštění od násilné expanzivní politiky a snaha o urovnávání všech vzniklých konfliktů jednáním. Na srdci mu leželo především blaho národa, nikoliv osobní prospěch či získání co největšího bohatství a moci.

Sám Karel IV. ve svém životopise (Vita Caroli IV.) svým nástupcům píše: „Život věčný jest světlo člověka a bez Boha možný není.“ A dále: „Když pak kralovati budete po mně ozdobeni korunou královskou, vzpomeňte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a hlínu červů. Podobně i vy přejdete jako stín a jako květ polní a padnete v hrob. Co platna jest urozenost nebo hojnost jmění, není-li při nich čistého svědomí, pravé víry a naděje na svaté vzkříšení.“

K duchovnímu odkazu, který nám zanechal Karel IV., patří také jeho důraz na milosrdenství, moudrost a pokoru.  Opět citujeme z díla Vita Caroli IV.: „Milosrdni buďte k lidem nuzným a chudým, jakož si přejete dojíti milosrdenství u Pána ve své nuznosti a slabosti. A moudrost vaše posílena bude mocí Páně a učiní, že ´rámě vaše zláme lučiště kovové´, a zvítězíte ve velikých válkách a padnou bezbožní před vámi, spravedliví však se budou radovati. Úmysly nepřátel vašich Bůh zmaří a naučí vás konati spravedlnost a právo. Zjeví vám tajemství, naučí vás zkoumati spravedlivě, i nezakryje muž chytrý špatnosti před obličejem vaším, protože duch moudrosti a rozumu Páně bude ve vás.“

Karel IV. dále nabádá: „Jestliže budete nenáviděti lakomství, poplyne vám bohatství, avšak nepřikládejte k němu srdcí svých, nýbrž shromažďujte sobě poklady moudrosti, neboť v moudrosti spočívá mnoho panování. Lakomec však nepanuje, nýbrž je poddán panství peněz. Špatných spolků a rad se varujte, protože ´se svatými svatí budete a se zkaženými zkažení´, neboť hřích jest nakažlivou nemocí.“ Na závěr přidal ještě jednu důležitou radu: „Bude-li se chtíti vaše srdce povyšovati, pokořte se a nevkroč na vás noha pýchy. Pýcha jest nemilá Stvořiteli i lidem šlechetným a proto nemá člověk pyšný milosti ani u Boha ani u lidí. Zdrtí ji pak Bůh na konci a sesadí mocné se stolice a pozdvihne ponížené z prachu, aby seděli s knížaty a měli stolici chvály.“

Máte dojem, že principy vlády Karla IV. patří do středověku a nemají současníkům co říci? Pak se pozorně podívejte na situaci v našem národě i ve světě, na politickou, ekonomickou, ekologickou a především na duchovní krizi, v níž se zmítá náš svět.

Lenka Kločková, publicistka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel