Jediný smysl všech
námi přijatých pravd je pouze a jedině v tom, že se stanou naší trvalou
součástí tím, že je dokážeme nějakým způsobem prožívat. Nevěřte tedy
nikdy slepě ničemu, pro váš duchovní vývoj to nemá význam. Jedině
osobním prožitkem se stává veškerá víra, i ta nejpodstatnější, která se
dotýká existence něčeho, co lidský život přesahuje – lidé toto
absolutní, ničím neomezené vědomí nazvali Bohem, doopravdy cennou.
Co není
prožito, jakoby vůbec nebylo. Nestane-li se určité poznání naším trvalým
duchovním vlastnictvím ve smyslu: „Nemusím pouze věřit, jelikož celá
moje bytost, celá duše dýchá touto skutečností,“ nikam vás to neposune.
Vždy mě udivoval přístup některých
křesťanských kněží, kteří na zvědavé lidské otázky ohledně Boha
odpovídali přesvědčivým hlasem, že člověk má v Boha věřit, víra je
jediné, co potřebuje. Přemýšlet o něm nemusí, to není důležité. Ani se
jej snažit svým osobním přístupem procítit.
A zmínit se o tom, jak je
poté možné, že jiná náboženství hovoří o Jednotě s Bohem, o realizaci
Boha uvnitř člověka a naprostém splynutí s ním, se už raději ani
nepokoušejte.
Vím o člověku, který to zkusil a rozhovor dopadl tak, že
dotyčného pan farář označil za velkého rouhače a doporučil mu okamžitě
se vyzpovídat.
Kněží ale za tento přístup vlastně také
svým způsobem nemohou. Co je naučili, to předávají dál. Nic víc. Konají
pouze svoji práci. Pokud se vlastním úsilím nedokáží vydat na
individuální cestu poznání za hledáním pravdy, nemají šanci se od těchto
mnohdy středověkých názorů odpoutat. Tradiční náboženství, do kterých
se lidé rodí, mohou být v současné době člověku nanejvýš tak odrazovým
můstkem k vlastnímu, zcela osobnímu vztahu s Bohem.
Měli bychom se dokázat oprostit od
nižších pravd zde předkládaných a vydat se za mnohem vznešenějším cílem.
Záleží vždy na nás, jakou cestu si zvolíme. Názor, že církev by se měla
v současnosti postarat o jediné, a to, aby jí už v budoucnu nebylo
potřeba, není můj, ale naprosto s ním souzním.
Lidská duše se jednou už
konečně musí osvobodit od všech omezujících náboženských struktur, které
nám nedovolují duchovně růst a vyvíjet se. Člověk dnešní doby
nepotřebuje církevnictví, potřebuje se otevřít Božím duchovním zákonům,
lásce, míru a světlu v sobě, skrze svoje vlastní vyciťování. Poté,
bude-li trpělivý, se mu započne zjevovat vyšší pravda, o které neměl
doposud nejmenší tušení. Ani stát nepotřebuje náboženství takové, jaké
známe dnes. Potřebuje především obnovit zdravé duchovní jádro celé
společnosti. A to zcela jiným způsobem. Tím zastaralým už to nejde a
vlastně ani nikdy pořádně nešlo.
Spravedlnost, pravda i láska jsou stále
ještě pojmy, které si každý vykládá po svém. Přizpůsobí si je svému
vlastnímu egu a podle toho poté vypadá celá společnost.
Další věc, která s tím souvisí, je
věčné rozdělování různých náboženství na dobrá a špatná. Opravdu
nechápu, v čem by měl být hinduista, muslim nebo třeba buddhista horší
než křesťan? Mahátma (velká duše) Gándhí o sobě jednoznačně prohlašoval:
„Jsem křesťan, hinduista, a také muslim a žid.“ On jako jeden z mála
dokázal zcela překročit hranice všech náboženství a vnímal tak jednotu
víry za zdánlivými rozdíly.
Bez ohledu na to, jaké náboženství člověk
díky kultuře, do které se narodil, přijal a tudíž vyznává, v sobě můžeme
začít skrze svoje srdce probouzet Kristovo vědomí. Ano, křesťané mají
pravdu. Jediná cesta k Bohu vede skrze Ježíše Krista. Jeho vědomí, se
kterým se mohu propojit, je přítomno neustále. A to i v tom nejvíce
zapomenutém koutě Světa.
Bez tíhnutí k nějaké omezující
náboženské struktuře to bývá dokonce mnohem jednodušší. Všechno je to
pouze o čisté lásce. Cesta ke Kristu vede skrze naše srdce. Křesťanství
dnešní doby už beztak není tím učením, co měl Ježíš na mysli. Některé
věci nám skrze náboženství mohou být nápomocny, ale spousta dalších nás
omezuje, zastrašuje a spoutává. Vede lidi spíše ke slepé víře a ztrátě
možnosti objevit Boží přítomnost uvnitř sebe.
Vše se snažte vždy dobře
procítit, každý vlastní malý krůček se stává člověku vzácnějším
pokladem, než mysl zahlcená kupou převzatých pravd.
Boha můžeme vidět,
dokážeme jej cítit a dokonce jej v sobě můžeme plně realizovat. Poté se
pro nás stane nekonečnou blažeností.
I záblesk této pravdy, pokud se stane
vaší vlastní zkušeností, vám prozáří život již napořád. Zkuste začít
třeba tím, že se zastavíte, ztišíte svoji mysl a uvědomíte si, kolik
lásky máte uvnitř sebe. Je jí spousta, sami budete překvapeni. Stačí se
jen naladit na její frekvenci...
Poté ji kolem sebe začněte rozdávat
plnými doušky. Stane se něco zázračného – neubyde vám z ní ani kousíček.
Naopak..... Začne uvnitř vašeho srdce růst a bude jí neustále přibývat...
Pokud cítíte v sobě lásku, budete přitahovat lásku. Staňte se láskou,
neboť toto je jediné náboženství, které momentálně celý Svět, a to
zoufale, potřebuje.
Silvie Mařáková, duchovní vědy, numerologie a reiki
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
Moja poznámka k článku: Je na nás či budeme počúvať a nasledovať svoje srdce...alebo sa staneme súčasťou stáda...ustráchaného, bez vlastného názoru...
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
Moja poznámka k článku: Je na nás či budeme počúvať a nasledovať svoje srdce...alebo sa staneme súčasťou stáda...ustráchaného, bez vlastného názoru...